Strava z pohledu zvídavého - proč podávat co, a jak?

Máme zde momentálně články k tématům:

  •  Granule 

 

Granule

- kvalitní kotěcí. Ve větším množství (cca nad třetinu objemu denní dávky potravy) rozmáčené, v malém stačí suché.

- jedna z nejproblematičtějších a všeobecně nejrozšířenějších chyb v otázce nabízené potravy ježkům v lidské péči.

 

- já osobně, pokud nepodstrojuji březí samici, mláďatům, podvyživeným nebožátkům atd., používám často jen vyšší střední kvalitativní třídu a to jednoduše proto, že granulky stejně moc nepoužvám a každý den je ode mne dostávají spíše proto, že je mají tak rádi a pro spestření, než pro nezbytnost. Ptáte se: Cože?? Vždyť přeci tolik chovatelů ježků na internetu na granulkách staví svou budoucnost! - Inu odpověď je jednoduchá: Po výživové stránce s přihlédnutím k jejich úloze v krmivu jim nemám co vytknout, ale neuznávám granule jako zcela bezpečné krmivo a potřebné bílkoviny (a jiné látky) doplňuji svým ježečkům raději ještě i jinak, než abych připustiila vyšší dávky jejich obsahu v denní dávce. Granule ve velkém množství - a tedy rozmočené granule - podávám často malým ježčatům, které si teprve navykají na pevnou stravu a samozřejmě, že je k ní nejlépe nalákám tím pro ně nadmíru voňavoučkým - a zároveň výživným. Navíc mají v tomto případě rozmočené granule i tu pragmatickou výhodu, že úplně malá ježčata mívají občas problémy granulky rozkousnout). Granulky v nerozmočeném stavu jsou vymyšlené pro kočky a ne pro ježky - což by z hlediska nutričního ani tolik nevadilo, jako spíše z hlediska fyzikálního. Pokusím se zde vysvětlit proč:

 

    Vzhledem k tomu, že hlodavci kočičím predátorům, stejně jako hmyz (a jiná živočišná potrava) ježkům slouží převážně k získávání bílkovin, jeví se podávání kočičích granulí ježkům po stránce výživové docela v pořádku, což se ostatně i v chovech potvrdilo. Ještě před rokem a půl jste se ale na internetu téměř nikde nedočetli, že by ježci žili déle než 4-5 let. Proč? Nu faktorů zde bylo jednoznačně vícero, ale pominu-li vyčerpání samic (a někdy kupodivu i samců) množiteli, pak i u "petařů" jeden z nejzajímavějších a nejsilnějších důvodů pro toto bylo právě odkrmování postavené od začátku do konce na granulích, s přídavkem hmyzu. Divné to jejich majitelům nepřišlo, neboť ježečci zdánlivě hynuli stářím: Přestávali být aktivní a energičtí, začínali být tzv. křehčí, postupně hubli a přestávali jíst, až nakonec vysláblí zemřeli. Když si ale pořadí těchto příznaků v mé větě trošku upravíme a před to všechno ještě přidáme heslo "poškozený chrup", začíná se nám celá problematika posouvat do zcela nového světla.

 

Jak by jim mohly granule zoubky ale tak drasticky poničit? Ani kočkám to přeci nevadí a ježkům se kupují dokonce ty pro koťátka...

    Kočky jsou masožravci - lovci. Jsou evolučně skvěle vybaveni na usmrcení a lov živé kořisti a kupříkladu konkrétně ty domácí k lovu menších hlodavců, ještěrek, ptáků a kdesčehos podobného - a tedy i jejich chrup je plně uzpůsoben této potravě: Mohutné dlouhé špičáky slouží k lovu a usmrcování potravy a rovněž zbylé zuby jsou primárně uzpůsobené na trhání tuhého syrového masa. Jsou poměrově dosti silnější než zuby ježčí, aby takové používání v pořádku vydržely - kořist se může snažit vyškubnout, pokud nezemře okamžitě; tuhost masa etc.. Nejsou tedy primárně jen špičaté, ale i odolné a silné. Tato přirozená odolnost jim mimo jiné umožňuje i konzumaci granulek bez následků.

    Ježci oproti tomu jsou primárně hmyzožravci (byť se sklonem k všežravosti). Jejich strava se přirozeně skládá především z měkkýšů, červů, hmyzu, obojživelníků a pokud mají štěstí tak i ptačích vajec, nebo drobných savců - ponejvíce pokud je naleznou v bezbranném stavu, tedy nejsnáze hnízdo s mláďaty. Abych tedy neopoměla vědomostní základy ze slabikářů prvních a druhých tříd, tak se zmijemi se evropský ježek vzácně i potýká (ale kupodivu při tom spoléhá zdaleka nejvíce na svou mrštnost, protože imunní vůči jejímu jedu tak docela není) a s jablky na zádech nechodí, pokud tedy není zcela vyjímečný smolař. Obvykle si jablek ani nijak valněji nevšímá, i když je pravda, že rostlinnou potravu v zásadě neodmítá a občas si jí i pro spestření rád schroustá. Shrneme-li si to, tak ježek se s potravou převážně nemusí narozdíl od kočky prát a při zabíjení nemusí vynaložit (až na výjimky) zdaleka takové úsilí jako kočka. Jemu stačí, aby zoubky byly ostré a snadno pronikly pod kůži či skrze různě tvrdou tělesnou schránu hmyzu. Nemusí se obvykle rvát s relativně svalnatou zmítající se kořistí a dokonce i tuhé maso savců pro ně je sice velice vítaná, leč většinou pouze příležitostná potrava - jejich stravovací strategie se pohybuje v kruzích kolem jádra hmyzožravecké osy. Proto jim do vínku byly dány štíhlé a ostré jehličky, namísto silných tesáků dravce. Ty jsou obrusem od tvrdých granulí pochopitelně mnohem zranitelnější, než ty kočičí.

 

    Ale po tom všem nám zde nezbytně vyvstává další otázka: Tak co mám tedy podle Vás dělat, když suchými granulemi krmit smím jen tak málo a rozmáčet se mi je nechce?

 

    Odpověď je ovšem opět prostá: Poraďte si jinak ;) Ne, neodcházejte mi vztekle od stránek, neprotáčejte oči v sloup a čtěte prosím dál. Ono to není zase tak těžké. Je jasné, že ježci se v přírodě granulkami neživí. Když ale víte, čím se naopak v přírodě ježci živí, můžete snadno část z toho použít i do jeho jídelníčku zde. Já potřebné výživové hodnoty a ztráty naháním kvalitními konzervami s vysokým podílem masa, pravidelným přidáváním kupované speciální ježčí směsi k jejich krmivu, častým přidáváním masa (někdy ani ne jakou pouhou podílovou součást potravy, ale úplně s ním nahrazuji denní dávku konzervy) a pochopitelně hmyzem. Dále podáváme jakékoliv další doplňky, které vyčteme na internetu (až na piškoty, ty tak úplně nedoporučuji, protože s těmi mám poměrně negativní zkušenosti v podobě ježčích průjmů. Zkoušela jsem je jen jednou, když mi tu shodou neobvyklého množství nepříznivých okolností došlo kromě granulek jiné ježčí jídlo a já jim chtěla přilepšit, a tak jsem tedy možná měla jen velkou smůlu. Raději Vám ale o tom riziku říkám ještě předtím, než něco takového budete zkoušet, aby jste pak nemohli říci, že jste nebyli varováni ;) ).

 

    A jaké množství těch suchých granulí tedy mohu bezproblémově zkrmovat?

 

Udělejme si nyní jednoduchý výpočet:

  1. Víme, že při správné stravě se ježci mohou dožít věku 9-10 let.
  2. Rovněž víme, že ježci živení pouze granulemi (a trochou hmyzu) vydrželi bajvočko 4-5 let. To je zhruba polovina jim určeného času.
  3. Teď buďme velkomyslní a přidejme ježkům pro účely našeho výpočtu potenciál dožití se třebas na 15 let, abychom si byli naprosto jistí tím, že granulky za jejich smrt nebudou moci, ošetřili jsme tím odchylky vlivem jednotvárnosti stravy a vlivem přirozeného obrusu zubů při jiném druhu krmení, a ještě v bohatém stáří těch desíti let měli u ježečků chrup z hlediska obrusu granulemi dostatečně bezproblémový (neboť obrus je samozřejmě postupný a ne náhlý).
  4. Za pachatele obrusu tedy díky ošetření odchylek dostatečným nadsazením věku můžeme považovat pouze zkrmování granulek.
    Takže to máme průměrný věk 4,5 při 100% podílu granulí ve směsi (hmyz teď nechme stranou), a nás zajímá, kolikaprocentní podíl granulek v krmivu je dostatečně nízký, abychom mohli dosáhnout oněch teoretických 15ti let.
     
  5. => tedy čirou logikou uvažujme dále: 15:4,5 je 3,3333(periodických) (=> tedy v překladu nám vyšlo, že teoreticky požadovaný věk úhynu ježků na opotřebení chrupu granulemi je 3,3333krát vyšší než věk dosažený se sty procenty objemu granulí v potravě). Takže pro to, abychom dosáhli našeho teoretického (a záměrně nadsazeného) věku 15cti let, je třeba, aby podíl granulek byl 3,3333krát menší, než předtím.
    Takže 100:3,3333 = 30%.

    V pořádku by tedy mělo být (i při tak obrovské toleranci pěti let oproti maximálnímu předpokládanému věku!) 30% granulí z objemu zkrmené potravy.

 

    => Granulí v suchém stavu se tedy netřeba vyloženě bát a brát je jako tabu. Při podávání cca třetiny suchých granulí z objemu celkového krmiva denní dávky by se i při nejhorším předpokladech o granulemi zapříčiněném mechanickém opotřebení zubů opravdu nemělo v žádné závažné míře objevit a způsobovat ježečkům problémy.

 

___
    Jistě... nemohu si být jistá, že má teze je dokonalá a správná. Na druhou stranu jsem Vám nabídla nemálo početná fakta jako důvody, proč si myslím, že by pravdivá být nejspíše i mohla. Životnost ježků se za poslední dobu opravdu dramaticky změnila a troufám si tvrdit, že tam nějaká ta souvislost s jednoznačným trendem vylepšovat ježečkům stravu určitě bude. Jak by jinak ta hranice 4-5 let mohla tak náhle bez mezipřechodu přejít k 8-10 letům? Proč se těch 4-5 let týkalo jen chovatelů mimo zologické zahrady a jiné kvalitně vedené instituce? Bezduchým opisováním informací rádobychovateli to nebude, ježci tento desetiletý potenciál skutečně mají, což se dohledat v dokumentaci reálně dá. Můj přístup k tomu, co jsem zde o granulích rozvedla je tedy následující: Proč je omezovat jednostrannou stravou, když je lze krmit i jinak a lépe? Kdyby nejhůře bylo a někomu z Vás se nechtělo kupovat ty "drahé" směsi pro ježky, které vlastně vůbec tak drahé nejsou, vzhledem k ježčí spotřebě, můžete granule přinejmenším jednoduše rozmočit. Nic Vás to stát nebude a ještě jsem nepotkala ježka, který by se na mne za to zlobil.

 

        Podobný způsob výživy (tedy zhruba třetina denní dávky granule a zbytek tvoří jiné druhy potravy a doplňky) mají zavedený například i v Jihlavské ZOO, a jejich ježci vypadají opravdu nadmíru zdravě a spokojeně ;)