Je ježek pro vás?

Předtím, než se rozhodnete pořídit si ono roztomilé bodlinkaté zvířátko, měli byste zvážit hned několik věcí:

(...zjednodušený výčet v devíti bodech bez  zdlouhavých vysvětlení najdete na konci článku)

 

                Musíte si být jisti, že máte dostatek prostoru pro vašeho nového mazlíka. Ježek potřebuje přinejmenším takovou velikost výběhu, jakou nabízí současné plastboxy pro morčata ale i ty považuji za takové minimum, při kterém by měli mít ježečci možnost se ještě někde jinde pravidelně vyběhat a vyřádit. Ježci ve svém boxu potřebují především plochu, výška je jim více-méně k ničemu.

 

                Musíte být schopni zajistit, že se k vašemu ježkovi nedobude žádný váš jiný mazlíček. Kočka šátrající v boxíku může být pro ježka velice ošklivá zkušenost a stres samozřejmě ježkovi velice ubližuje i po stránce fyzické. On ani pes koukající, neřkuli hrabající či štěkající na ježčí ubikaci skutečně ničemu nepomáhá. Pokud máte zájem o co nejlepší fyzický i psychický stav vašeho bodlináče, je potřeba takovým jevům bránit.

 

                Abyste si vychovali a udrželi bodlináče ve stavu, kdy je ochotný a svolný k manipulaci, je nezbytné jej vytáhnout z boxíku každý den přinejmenším na pár minut a věnovat se mu. A to i v případě, že se ježkovi samotnému zrovínka nechce, je prudérní a neochotný; jinak si velice snadno uvykne na to, že mu je takové chování prospěšné k tomu, aby si Vás držel dále od těla. Ježci nejsou tak úplně hloupí ;) Ježek snadno "zapomíná" a pokud ho na příliš dlouhou dobu zanedbáte, budete si ho muset opět pracně odnaučovat bodlit, což se vám znovu a znovu nejspíš chtít nebude, pokud nemáte splachovací, nebo úžasně vytrvalou povahu. A Vy se tím tak připravíte o možnost si ježečka bez problémů pohladit.

 

                Vezměte prosím na vědomí, že v případě ježků se jedná o zvířata samotářská. Ježci nepotřebují společnost, oni jsou skutečně šťastní tak, jak jsou. Samci spolu nesmí být vůbec. Samice se za vhodných podmínek někdy snesou, v dostatečně velkém prostoru. Nejlépe se navzájem tolerují matka s dcerou nebo dvě sestry, ale ani tak není tento pokus bez rizika. Tím, že je dáte k sobě do jedné klece se vystavujete hrozbě, že se jednoho dne dočkáte jedné z ježkových zakousnuté - úplná jistota není, ani když se nepoperou celý týden. Někdy se mohou do krve pohádat i dvě holčičky na sebe již zvyklé. Stát se to nemusí, ale berete za to odpovědnost vždy automaticky na sebe.

Co se týče trvalého chování páru pohromadě, je výrazně nevhodné. Proč? Protože samec je, co se týče pudu plození poněkud neúnavný, takže samice se dostává do procesu, ve kterém je permanentně pregnantní (tj. těhotná), což je pro její organismus samozřejmě velice náročné - oslabuje se imunita, časem se vysílí celý ježeček a umře o hezkých pár let dřív, než by umřel normálně. Odchov mláďat se samcem v boxu není možný, samice mladé z nervozity sežere. I pokud byste je dali k sobě až po odstavení, tak by hned po odkojení (také energeticky velmi náročný fyziologický proces) byla přinucena opět znovu otěhotnět a nedostala by žádný čas na odpočinek. Při správném postupu byste tedy museli mít každého z ježečků stejně neustále zvlášť a dávat je k sobě jen při úmyslu je spářit, čímž se nám celá problematika posouvá opět na začátek - každý z těch ježků bude stejně většinu času sám. A znovu zdůrazňuji, budou tak spokojení.

Na přátelské potkávání mimo klec jsou lepší dvě samičky, protože samec při kontaktu se samicí pociťuje náhlou nutkavou potřebu značkovat si teritorium močí, aby si tak říkajíc udělal před samičkou oko, jaký je to pašák, na což byste mohli mít Vy, jakožto majitel koberce či nábytku, docela jiný úhel pohledu, než oni dva. I tak si ale ty dvě samičky nemusí zrovna padnout do oka, nebo na sebe jednoduše nemít náladu.

Vše je výrazně jednodušší pro vás i pro vašeho miláčka, pokud máte jen jednoho. Zvláště pokud s ježkováním začínáte, pokuste se prosím zvážit, jestli by pro vás jeden samostatný ježek nebyl přecijen vhodnější.

 

                Ježek je soumračný a noční živočich, přes to vlak nejede. Má to i své výhody - není třeba se strachovat, že mu přes den nebudete moci věnovat dostatek pozornosti či podávat potravu. Můžete v klidu chodit do práce, do školy atd. a s ježečkem si pak hrát a chovat jej třeba celý večer. Zvláště malé děti toto ale těžko nesou, mají sklony ztrácet oblibu ve zvířátku, které přes den neuvidí a mají zakázáno ho z pelíšku vytahovat. O nutnosti jisté ohleduplnosti, jelikož ježek celkem dobře ví, nač své bodlinky má, snad ani nemluvě. Malé dítě by mělo být při zacházení s ježkem neustále pod dohledem a navíc ne každý ježek jejich neobratnost snese s nezlomnou stoičností - to záleží na vymazlenosti, uvyklosti a vlastním charakteru konkrétního jedince. Navíc chodí malé děti často dříve spát, takže by si s ježečkem pohráli tak maximálně před spaním a to je pro děti málo. Větší děti se mohou díky ježkům naučit mnohé, pokud o ně ovšem s věkem neztratí zájem. Nelze mu otočit biorytmus, aniž byste vážně ohrozili jeho imunitní systém a nebezpečně ježka vyčerpávali. Takové jednání není vhodné ani u křečka, ale ježek je ohledně tohoto mnohem křehčí a daleko zranitelnější. Navíc umí svůj nesouhlas dát mnohem rázněji najevo ;)

 

                Ježek je hmyzožravec a má specifické nároky na potravu. Chce to alespoň kočičí konzervy, trošku kvalitních kotěcích granulí k tomu pro přikrmování a pravidelně trochu kupovaného hmyzu. To je nezbytné minimum, které byste měli, i v případě vaší neochoty ježkovi plnit vše co mu na očích uvidíte, dokázat zabezpečit. Musíte se smířit se zálibou vašeho bodlináče v těch malých meloucích se zběsilostech, jimiž jsou například mouční červy, protože bez nich skutečně nemůže a nesmí být. Pokud nebude dostávat přinejmenším 2x týdně dostatek hmyzu, může a také to povede k pravidelným onemocněním. Více o stravě naleznete v patřičné záložce v menu.

 

                Teplota většinou stačí pokojová, ale pokud máte u sebe v domě pro ježečka z nějakého důvodu příliš nízkou teplotu (může se stát), je nezbytné pořídit i nějaké to vytápění. Obecně nedoporučuji ježka držet v teplotách nižších než 19 stupňů, naopak by to chtělo spíš víc. Není to úplně obvyklý problém, ale musí tu být z vaší strany ochota tento případný problém v budoucnosti řešit a tu trochu peněz investovat. Ježeček totiž jinak má tendence upadat do hibernace (= zimní spánek), kterou už ale jako druh nezvládá a tudíž je pro něj velice nebezpečná. Může být i fatální, pokud není podchycena včas. Navíc každá hibernace, byť relativně včasně přerušená, oslabuje imunitní systém vašeho mazlíčka a zvyšuje jeho "ochotu" do hibernace opětovně upadat. Více o hibernaci a o tom, co si s ní případně počít, bude časem dostupné v záložce ježčí zdraví. (Popřípadě ráda odpovím na mail nebo zavolání i v případech, kdy se jedná o ježka, který není z mého odchovu).

 

                Ježci obvykle nemocemi příliš často netrpí, ale je důležité najít si správného veterináře a to ještě před tím, než jej bude opravdu zapotřebí. Je to skutečně velký problém, jelikož jen málo veterinářů ve skutečnosti přizná, že ježka bělobřichého ošetřovat neumí a rádi se chvástají, že bez problémů vše dokáží. Často jsou schopni je jen odblešit a odparazitovat, protože to dělají u normálních ježků pravidelně. Nicméně už v mnohých případech ani neakceptují, že ježek bělobřichý blechy obvykle nemá kde získat. Dostat se ke správnému veterináři lze tedy nejlépe na doporučení zkušeného chovatele, který už ví, na koho se obrátit může. Dobrou volbou bývají veterináři exotů, kteří chodí ošetřovat i do zoo. Jinak mohu poradit snad jen to, že pokud se bude tvářit veterinář při stání nad vaším ježečkem poněkud nerozhodně, zkuste se obrátit i na jiného. Ani to ale bohužel není dobré a jediné poznávací znamení, jelikož mnoho veterinářů je příliš drzých a mohou tím pádem i z nevědomosti ohrozit život vašeho zvířete předepsáním špatného přípravku, o němž sami netuší, že by mohl být pro ježky bělobřiché toxický. Jiní jsou si zase nejistí, ale jsou alespoň pečliví a opatrní. Já jsem například po dlouhém hledání zvolila veterináře, který sice zkušenosti nemá, ale zato hoří nadšením se učit a studovat jejich problematiku, což skutečně bez zaváhání dělá.

Ježek bělobřichý bývá obvykle poměrně zdravý tvor, ale i tak není ježek nejspíš zvíře pro vás, kteří nebudete ochotní případnou návštěvu veterináře absolvovat a nějaké ty peníze do mazlíka občas investovat. Ostatně v takovém případě by byly jako alternativa přípustné snad jedině rybičky.

 

Shrnu-li to, je nezbytně zapotřebí:

  • Dostatek prostoru pro jeho potřeby.
  • Zajistit ježkovi nejen bezpečí, ale i pocit bezpečí jako takový.
  • Pravidelná péče a manipulace s ježkem.
  • Vzít na vědomí, že jde o zvířata samotářská a hmyzožravá (tedy nestačí jen kočičí konzervy).
  • Vzít na vědomí, že se jedná o zvířata s noční aktivitou, se kterými se budete vídat po večerech a jen ve výjimečných případech přes den.
  • Být si vědom toho, že existují vhodnější zvířátka pro malé děti.
  • Teplota většinou stačí pokojová, ale v některých případech je nutné pořídit i nějaký druh vytápění. (Je potřeba dopřát jim teplotu vyšší než 19 stupňů C)
  • Vybrat pečlivě veterináře, být připravení případnou návštěvu absolvovat a mít stranou nějaké peníze pro nutné ošetření či lék.
  • Vzít na vědomí, že chov ježka bělobřichého je sice ve většině oblastí světa legální, ale existují země, kde nikoliv - hlavně v severní Americe, konkrétně USA. Buďte proto opatrní, a pokud do jakékoliv ciziny s ježkem budete chtít z nějakého důvodu jet, zjistěte si prosím vše nezbytné (legalita, nutná očkování atd.) dopředu. Bylo by smutné, kdyby Vám ježečka na hranicích zabavili.

 

Seznam států a míst, kde není vlastnictví ježka bělobřichého povoleno, aktualizovaný v červnu 2012:

 

Státy, ve kterých není vlastnictví ježka legální:

Arizona

California

Georgia

Hawaii

Pennsylvania

 

Jiná místa, kde není vlastnictví ježka legální:

Fairfax County, VA

The 5 Boroughs of New York

Washington, DC

 

>>  Nemáme nic společného s divadelní společností Duhová vrána. Jde pouze o shodu jmen ;) <<