Odchov mláďat
Prvně a ještě před samotným připuštěním
je nutno zvážit, jestli do toho skutečně chcete jít. Určitě musíte samičce podstrojovat jak v době březosti, tak i po ní. Samička je porodem samozřejmě ohrožená, může dojít ke komplikacím přímo během něj, takže je dobré mít už smluveného veterináře, který bude mít s ježky už nějaké zkušenosti a bude ochotný v případě nutnosti na zavolání přijet. K tomu se váže ještě ten problém, že porod obvykle probíhá pozdě v noci, nebo až k ránu, takže se všeobecně hlídá jeho průběh dost těžko, zvláště když nesmíte samici během porodu nijak vyrušit. Ježci mají, stejně jako křečci, sklony ke kanibalismu - při vyrušení samice u malých mláďat / při narození slabého mláděte / při špatné výživě či stavu samice / v některých případech i při narození příliš početného vrhu (samice cítí, že je nezvládne uživit) jednoduše počet mladých redukuje tím, že je sní a v tu chvíli chovatel nemůže nic jiného, než jen bezmocně přihlížet. Nebezpečí kanibalismu se udává do cca 15. dne věku mláďat. Chování novopečené matky může být různorodé - může klidně i zazmatkovat a dělat velké chyby, které budou stát mláďata život - ne vše se dá zachránit třeba zapojením topné fólie apod.. Setkala jsem se dokonce i s chovatelem podceněnou psychickou poruchou, která vedla fakticky k utahání, následnému postupnému podchlazování mláďat a ve finále ke kanibalismu a majitel na to mohl po celou tu dobu (3 dny do zabití posledního z mladých) jen bezmocně koukat. Tím nechci říci, že se to musí nutně stát zrovna Vám, ale spíše to, že stát se může opravdu cokoliv a bylo by pošetilé se spoléhat jen na to, že neexistuje důvod, proč by se to zrovna Vám stát mohlo. Musíte být tedy psychicky připraveni na cokoliv. Ježečci nejsou zase tak složití na odchov, jen to má svá úskalí a veterinář Vám ve většině z nich nepomůže.
Ten pocit při narození mláďat, jejich sledování při vývoji a růstu je ale samozřejmě naprosto úžasný. Mláďata jsou navíc vrcholně roztomilá a návyková; je třeba se připravit na to, že je pak budete muset dát pryč, do rukou povětšinou zcela cizích lidí. Povaha samice i samce se může díky aktu páření velmi změnit (ne vždy hned, ne vždycky, ale přesto je to velmi pravděpodobné). K dobrému či zlému, dopředu to nelze nijak odhadnout.
K zabřeznutí:
Samiččino minimální stáří pro první zabřeznutí je 6 měsíců a maximální 12, pak už se s prvním připouštěním doporučuje raději nezačínat kvůli srůstajícím pánevních kostí. Pokud už mladé samička někdy měla, musí mezi dny předchozího a nynějšího porodu uběhnout minimální doba 6 měsíců, aby se samička stihla zregenerovat, nabrat váhu a načerpat nové síly.
Připouští se obvykle na delší dobu - několik dní, ale záleží na tom, jak se ježci snášejí - nemá smysl ježky vystavovat zbytečnému stresu. Pokud se ježci mimo namlouvání navzájem nesnášejí (ale není to moc obvyklé), můžete místo toho připouštět třeba na dvě hodinky, ale opakovaně po dni nebo dvou. Každopádně tak do týdne, deseti dní, doporučuji opustit veškeré snahy a nechat samici v klidu odpočívat bez jakýchkoliv spolubydlících, nabízet kvalitní stravu a čekat.
K březosti:
její obvyklá délka trvání jest 35 dní, ale je to samozřejmě číslo přibližné. Udává se, že neúspěch zabřeznutí můžete s klidným srdcem zkonstatovat až po padesáti dnech od početí, ale byl hlášen i případ zdravého porodu 52. den, zatímco samice až do této události absolutně nejevila žádné příznaky těhotenství. Po celou dobu březosti je potřeba ježkové silně podstrojovat (velmi kvalitní krmivo - granule, nejlepší možné ježčí směsi, masíko, vajíčka, vitamíny, lepší druhy hmyzu (takže ne mouční červy), cokoliv vás napadne a je pro ježka zdravé. Velmi důležité je v těhotenství i při kojení zajistit dostatečný přísun vápníku... na její fyzické kondici stojí zdraví a vývoj všech mláďat a samozřejmě i její vlastní, jelikož mláďatům dává vše potřebné doslova přímo ze sebe.
Indikace březosti je u ježků bělobřichých dosti složitá... Ježci mívají sklony trošku nabírat váhu prvních čtrnáct dní po zabřeznutí, ale nijak jisté poznávací znamení to není. Ještě pak velmi často váhu ve větší míře nabírají tak zhruba poslední týden před porodem, ale ani to neplatí vždy. Někdy se váha samice po celou dobu březosti nepohne vůbec.
Většinou se to pozná až těsně před, pokud vůbec.
Nálada většinou bývá (alespoň u mých samic) v posledním týdnu (a hlavně poslední den) před porodem naprosto perfektní, až podivuhodně skvělá. Změny nálady (a třeba i ty k horšímu) březost zvířete naznačovat mohou, ale i nemusí. Ježci jsou zvířata do určité míry meteosenzitivní - celý chov ježků naráz je schopný v jeden den najednou bez zjevného důvodu vztekle fučet a naprosto nespolupracovat a druhý den být opět v obvyklém rozpoložení. Občas jim do hlavy všem naráz naopak vklouzne dokonale antišpičatá nálada... U ježků je to poznávání zralé skutečně buď na sono, nebo na věšteckou kouli.
K veterináři se nicméně březí samičku snažíme nevozit zbytečně a to platí tím více, čím blíže je termín očekávaného porodu. Ježurky někdy špatně snáší převozy a zvracející či projímající se ježek vystresovaný z uspávání, neznámých pachů a cizího člověka (alias veterináře) pár dní před porodem není nic, co by se dalo označovat za optimální situaci.
Několik dní před porodem
začíná být samice často velmi aktivní, obvykle vystýlá hnízdo lecčím vhodným a všemožně organizuje. Většinou mívá spíše dobrou náladu, ale může to být různé. Večer (někdy i dva, či vyjímečně i tři večery) před porodem samička často přestává jíst. Porod probíhá, jak už jsem řekla, v noci či v časných ranních hodinách.
K porodnímu hnízdu:
- může to být jak dřevěná boudička (dobře odvětraná, s odklápěcí střechou a z tepelně izolačních důvodů raději se dnem - i když ji samozřejmě ježek časem zničí a ušpiní - bude ji třeba dle potřeby a možností udržovat čistou a protože je dřevěná, musí se počítat s jejím vyhazovem) a kousek nějaké dečky nebo něčeho podobného, do čeho se může samice i s mláďaty v pořádku zavrtat (já používám větší kusy flísu). Vím také o tom, že jiná šikovná chovatelka s úspěchem používá "porodní pytlíky", které sešije právě z flísu. Zkušenosti s takovýmito vaky nemám, ale ježkům se to údajně také líbí a vyhovuje jim to.
Na čerstvá mláďata
se nesahá, jakýkoliv zásah či nákuk do hnízda je vždy s rizikem následného kanibalismu. Přítomnost mláďat lze docela dobře indikovat díky jejich tichounkému pískání - je to zvuk podobný pípání malých ptáků. Chvíli jednoduše zůstańte v místnosti se samičkou a uvidíte, zda-li něco uslyšíte. Kontrola hnízda je sice chválihodná, ale jak už jsem řekla, velmi riziková. Její provedení vždy záleží na chování samičky. Některé se po porodu změní dočasně v dračice a v takovém případě se na mláďata jednoduše nedívejte až do doby, kdy ustane nebezpečí kanibalismu - pokud bude i tak velmi agresivní, budete muset počkat prostě na to, až mláďata vylezou ven sama. Pak už nebezpečí kanibalismu nehrozí. Pokud bude samička mírná, můžete zvážit nakouknutí dřív (nikdy ale ne první dny po porodu - opravdu je lepší počkat týden či déle, než ohrožovat život mláďat, a rovněž ne, když je samice v hnízdě.), ale je to vždy na vašem uvážení. Nečistoty z hnízda v kritickém období odstraní sama samička a mrtvá, či zmrzačená mláďata sní, takže jakékoliv zásahy do hnízda od Vás nejsou až na výjimky nutné. Přistupujte proto k takovým věcem, jako je nahlížení, jen velmi opatrně a samičku zatím do misky zásobujte třeba zofobasy, nebo něčím, co ji na chvilku zabaví a uklidní. Mláďata z hnízda do 15. dne vyndaváte vždy jen na své vlastní riziko - samice může na Váš pach na mladých zareagovat negativně a mladé sníst. Záleží na celkové habituaci samice na Vás, Váš pohyb v boxu (jsou samice, které se v dnech sleposti mláďat zlobí i při obyčejné výměně misky s jídlem, za což mohou klidně i jen hormony - ne špatná výchova či povaha), její aktuální náladě, povaze... vždy je zde jisté riziko které Vy při takovém jednání berete automaticky na sebe.
První dny po porodu
jsou mláďata nejchoulostivější a tak samice často ani nevylézá z hnízda a to dokonce ani na jídlo, přesto však je nutné jí krmení dávat, kdyby onu potřebu měla, a po celou dobu musí mít samozřejmě přístup k čisté vodě. Postupně začne vylézat na krátké vycházky, a časem onu periodu prodlužovat. Vždy bude ale drtivou většinu svého času u mladých. Z boxu jí spíše nevyndavejte přinejmenším do 10. dne mláďat, ale i tak jednejte spíše podle jejího přání, než podle vlastního. Pokud, tak jen na malou chvilku, musí chtít sama a nesmí mít tendence se ve vaší ruce vracet k boxu a k mladým. Rozhodně s tím nespěchejte a smiřte se s tím, že se se samičkou hold v této době tolik neuvidíte a na mláďata že se možná nepodíváte až do onoho patnáctého dne, když bude samice neklidná. I v této době je třeba samici stále podstrojovat, protože laktace je pro ní velice náročná a rovněž vývoj mláďat ještě zdaleka není uzavřený.
Cca od 15. dne (ale často později)
otevírají mladí postupně oči a po tomto dni také budete moci už brát mladé poměrně bezrizikově ven. Vždy ale berte ohled na samici a v žádném případě nebuďte příliš "drzí". Nejlepší je opět přistupovat k mláďatům ve chvíli, kdy je samička mimo hnízdo a to nejlépe zabraná do jejího oblíbeného jídla. Postupně si i ona začne zvykat a to její zaměstnávání jídlem přestane být tak důležité. I tehdy na ni ale ohledy vždy samozřejmě berte, přecijen jim při zásahu do pelíšku vstupujete do soukromí a nemá smysl mláďata i samici zbytečně stresovat. Stejně, jako obvykle přímo z pelechu netaháme dospělé ježky, protože se jim to velmi nelíbí (a komu by se to také líbilo ;) ), tak musíme mít na zřeteli, že tento zásah (sahání do hnízda, sbírání mladých do dlaně) je vždy fakticky porušením tohoto pravidla a to ještě navíc v okamžiku, kdy má samice v pelíšku mláďata. Buďte proto v takových chvílích k malým vždy jemní a citlivě vnímaví k situaci.
Přibližně do věku šesti týdnů
jsou kojena a postupně přecházejí na pevnou stravu. Udává se, že odstav je možný NEJDŘÍVE právě v tom věku šesti týdnů, ale velmi často není tento věk ještě dostatečný. S klidem proto můžete ježečky odstavovat klidně až ve dvou měsících věku, bude-li to třeba. Nikdy neodstavujte mláďata dřív, než budete mít jistotu, že už úplně přestala sát od matky - mláďata poměrně dlouhou dobu baští pevnou stravu a zároveň s tím pijí od matky. K přechodu bývají dobré (kvalitní!) konzervy, paštičky a samozřejmě hmyz (u mláďat je vzhledem k velikosti moučný červ při učení docela vhodný, i když musíme mít vždy na paměti, že z hlediska výživového nejlepší zdaleka není). První granulky pak volíme spíše menší - i tak budou mít ježečci s ještě nedokonalými zoubky spoustu práce je užižlat. Možné je granulky také rozmočit. Jakmile mláďata plně přejdou na pevnou stravu, není už žádný důvod malé u matky nadále zdržovat.
Ve dvou měsících věku
je potřeba oddělit samce od samic, aby nedošlo k nechtěnému předčasnému těhotenství, jelikož jejich schopnost reprodukce přichází jako u většiny zvířat dříve, než by bylo pro daného tvora zdravé skutečně využít. Je důležité něčemu takovému zabránit, velmi by to ohrozilo zdraví dotyčných zvířat, zvláště pak dotyčné samičky.